PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pozdě, ale přece. Tato prostinká fráze budiž nám omluvenkou za to, že jsme na stále ještě aktuální (díkybohu!) poslední nahrávku ostravských ultra – smrtonošů DEFLORACE nijak nespěchali. Důvody snad netřeba nijak detailně rozebírat, obzvláště když první pohled na vizáž alba samotného (i když ten hrací čas…) ruku v ruce s prvním poslechem jasně prozradí, že u podobné porce ortodoxního a extrémního death metalu vůbec nerozhoduje, zda nad ní rozjímáte v půli roku 2004 nebo 2006.
Tak, tak, jestli kdokoliv od DEFLORACE, alias tuzemského myšlenkového klonu amerických MACABRE, čekal cokoliv jiného než další procházku nekonečným seznamem nechvalně známých (povětšinou) sériových vrahů, na pozadí hutného soundtracku k přetavování smrtky v pravý kov, asi toho o ní (a od ní) mnoho neslyšel. Po malé personální rošádě a vynucené pauze kapela navázala přesně tam, kde v roce 1998 (mimochodem, jak i zde vidno, čas je v téhle branži skutečně velmi relativním pojmem) na albu „11 Murders“ (prosluvší zejména excelentním kouskem „It Was Václav Mrázek“) skončila. Řady nelidských zločinců, do jejichž nepochybně zajímavých životních příběhů podnikla DEFLORACE přece jen poněkud povrchní textovou sondu (abych to vysvětlil – ty příběhy jsou skutečně zvrácené a kromě toho, že nepřipravenému jedinci mohou velmi silně rozšíří obzor vědění a poznání, mám rovněž za to, že poskytují prostor pro daleko větší lyrické úvahy), se rozšířily například o Johna George Haigha alias „vraha s kyselinovou koupelí“, aljašského vraha Roberta Hansena, poláky Leszka Pekalskiho a Pawla Tuchlina alias „Scorpiona“ nebo naše domácí „reprezentanty“ Jaroslava Papeže (popraven 8. června 1967 v Praze) a Ladislava Hojera (popraven 7. srpna 1986 v Praze – to jen tak pro zajímavost). Řady hudební, oproti tomu, se v žádném případě nerozšířily, a ptáme-li se, jak se to s nimi tedy teď má, odpověď je jednoduchá. Standardně. Symbolických a solidních jedenáct ultra deathových výplachů, kytary zuřivé (to ve spíše vzácnějším případě zručnějšího nápadu – viz. „I Want To Kill“ nebo „Láďa Hojer´s Going“) a zuřivější (naopak skoro všude) a jedny ze zajímavějších okamžiků ve chvílích, kdy Petrův (alias Bublův) chropot opustí vyjeté koleje a věnuje se stylizaci do masového vraha („Láďa Hojer´s Going“) nebo prostému smíchu („The Most Dangerous Game“). Když bych to s dovolením měl celé shrnout, neboť už zřejmě není nad čím se ještě pozastavit, nejspíš bych se dostal k docela předvídatelnému konstatování. Ano, prostě takový normální masakr.
Takoví normální zabijáci v podání DEFLORACE.
5,5 / 10
1. Apocalypsa
2. Leszek Pekalski
3. I Want To Kill
4. Láďa Hojer´s Going
5. The Last Bath (Vampire)
6. In Sign Of Blood (A Hymn Of Gore)
7. Scorpion (11 murders)
8. Does She Love Me, Doesn´t She Love Me?
9. Murder In The Cinema
10. The Most Dangerous Game
11. Christmas Song
Suffering (2014)
Massacre (2004)
11 Murders (1998)
Perverted Look At The World/Dreams Of A Serial Killers (split) (1996)
Dreams Of Serial Killers (demo) (1995)
Postmortal Abomination (demo) (1994)
Morbid Oratorium (demo) (1994)
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.